Stará Duše

Stará Duše je termín používaný v duchovních kruzích relativně často. V Michaelově učení má však tento pojem specifický význam. Jedná se o konkrétní stádium vývoje inkarnované duše. Jak jsme si už vysvětlili v článku zabývajícím se stářím duše, inkarnovaný fragment prochází během fyzické části svého vývoje pěti stupni, které bychom mohli označit jako věk nebo stáří duše.

V tomto článku se budeme soustředit na charakteristiku tzv. starých duší. Úvodem si zopakujme, co je základní orientací každého věku duše:

• Nová Duše - přežití
• Dětská Duše – rodina, komunita, rutina, dobro a zlo
• Mladá Duše – materiální úspěch, ovlivňování okolního světa
• Zralá Duše – vztahy, globální problémy
• Stará Duše – filozofie, integrace, odstup, nepřipoutanost, vyšší perspektiva

Charakteristika Staré duše

Většina lidí v současnosti inkarnovaných na Zemi spadá do kategorie mladých a zralých duší. To znamená, že jejich primárním zaměřením jsou osobní vztahy nebo úspěch. Samozřejmě, že skoro každý individuální člověk se pravděpodobně zajímá do určité míry o obojí, a ani jedno v izolaci neznamená že se jedná o mladou či zralou duši. I stará duše musí jíst, bydlet a oblékat se, a tedy vydělávat, a i stará duše má pochopitelně osobní vztahy. Většinou je ale přítomna určitá filozofická perspektiva. Ve vztazích se člověk už nenechá tolik smýkat osobními dramaty. V kariéře mu nejde jen o peníze, ale spíše o poslání a hlubší význam či dopad práce, kterou dělá.

Filozofie Staré duše

Staré duše nejsou až tolik přitahovány tradičními náboženstvími, v nichž je značně rozšířené dogma a černobílé názory. Je dost možné, že stará duše se hlásí k nějakému světovému náboženství, ale v tom případě si zpravidla vybere jen to co jí dává smysl a ignoruje to ostatní. Snaží se jít ke kořenům a chápat původní smysl daného učení. Je také možné, že ač se bude hlásit například ke křesťanství, bude se zároveň zajímat například o východní nauky, meditaci, reinkarnaci, new age, krystaly a podobně. Staré duše se mohou zajímat i o divinaci, jako například astrologii, taroty, I Ťing, runy, numerologii a jiné.

Značné množství starých duší se označuje za ateisty nebo agnostiky. Pokud jsou vychovány v určitém náboženství, je dost možné, že ho v dospělosti opustí a hledají si vlastní cestu. Tato cesta může a nemusí být zjevně “duchovní”.

A samozřejmě velká část starých duší by se označila jako tzv. hledající a vyzkouší si nejrůznější směry a filozofie. Toto hledání nemusí být v duchovním směru jako takovém, může se například projevit jako hledání smyslu života, smysluplného zaměstnání apod.

Vývoj staré duše

Je třeba si uvědomit, že se všichni rodíme jako kojenci, kteří vyrostou do dětí, mládeže, adolescentů, dospělých, zralých a nakonec starých lidí (samozřejmě za předpokladu že nezemřeme dříve). Ať už je naše duše jakéhokoliv stáří, během našeho života psychologicky zrajeme jako osobnost. V případě staré duše se její typické charakteristiky nemusí plně projevit až třeba do třiceti pěti let, nebo i později, protože zde hraje roli psychologická zralost osobnosti. Je ale dost možné vycítit, když je malé dítě starší duší. Věk duše se odráží v očích. Zejména u hodně malých dětí (kojenců a batolat) je snadnější si všimnout, když jejich oči vypadají daleko starší a moudřejší, než by člověk u dítěte jejich fyzického věku čekal. Staré duše mívají přímý a pronikavý pohled.

U starých duší, kterým je méně než třicet let, může být dost často obtížné vycítit rozdíl mezi zralou či starou duší. Mohou klidně vypadat I jako duše mladé. To je proto že na nás má vliv celá řada věcí a člověk ve věku dvaceti až třiceti let většinou řeší kariéru a vztahy.

Proč jsou staré duše takové jaké jsou?

Staré duše prostě už lecos zažily. Viděly život ze všech možných stran. A proto už věci tolik “neprožívají” a mají větší odstup. Samozřejmě, že v individuálních situacích se nemusí vždycky chovat jako typická stará duše. Mohou “vyletět” a vášnivě se hádat atd. Ale pod tím vším je jakési hlubší pochopení, které u mladších věků prostě chybí. Je možné si udělat analogii mezi starou versus mladou duší, a starým versus mladým člověkem.

Stará duše a okolní svět

Staré duše mohou být někdy vnímány jako podivíni, nebo alespoň jako trochu “jiní”, mající trochu jiné názory než většina a podobně. To ale záleží do značné míry na jejich psychologickém profilu a všeobecné schopnosti zapadnou. Často mohou trpět pocity osamělosti a sníženého sebevědomí, protože mají jiný úhel pohledu a vnímání než většina populace. Mohou si připadat, že “sem nepatří”. Pokud se jim nepodaří najít nějaký smysl či poslání, mohou trpět depresí.

Společenské normy je příliš nezajímají, nejde jim tolik o to, “co si budou lidi myslet”. Jejich motem je “žít a nechat žít”. Zejména s pokročilejším věkem ztrácí zájem “měnit svět”, protože chápou, že každý má právo si vytvořit takové zkušenosti, jakých je mu libo. Zejména v tom se liší od zralých duší, které se často angažují v různých kauzách a kampaních za lepší svět. Nejde o to, že by snad stará duše nechtěla lepší svět, ale spíš o to, že chápe, že svět musíme začít měnit sami u sebe. Mladším duším může připadat, že starým duším je hodně věci “ukradených” (a mají pravdu).

Politika je dost často nezajímá, ale to záleží na celé řadě okolností. Pokud se problém, který je pro starou duši důležitý a zásadní, stane problémem politickým, potom se stará duše pravděpodobně angažuje.

Stará duše a osobní vztahy

Ve vztazích hledají hluboké pouto, nejsou povrchní. Je dost možné, že mnohé vztahy, které vytvářejí, jsou s dušemi, které znají z jiných inkarnací. Zejména v pozdějším věku mohou mít odpor k dramatům. Stará duše také nemá zájem vytvářet novou karmu, ale spíše řešit karmu existující. Proto staré duše například nebývají vrahy apod. Staré duše nemají potřebu, aby je někdo učil, co je “dobře” a co je “špatně”. Intuitivně to vědí, protože ví, jestli by se sebou mohly žít kdyby udělaly to a to.

Staré duše nebývají žárlivé, zejména v pozdějším věku, a mohou experimentovat s otevřenými vztahy. Staré duše milují filozofické debaty. Povrchní tlachání je nudí. Mohou mít nižší zájem o sex než duše mladší, ale zároveň bývají dobrými milenci nebo milenkami.

Stará duše a vzdělání

Opět záleží na vlivu okolí (včetně rodiny), ale tak jako s ostatními aspekty života, stará duše si volí individualistickou cestu, co se týče vzdělání. Staré duši jde málokdy “o papír”. Pokud získají oficiální vzdělání, činí tak proto, že pro ně buď mají nějaké konkrétní použití nebo je to prostě hodně baví a nebo jim to pomáhá pochopit sebe sama a ostatní apod. Často jsou samouky, zejména v dnešní době, kdy je přístup k informacím snazší než kdykoliv předtím, a to i díky Internetu.

Stará duše a kariéra

Staré duše nebývají zaměřeny na “kariéru” pro kariéru samotnou. Je pro ně důležité, aby to, co dělají jako práci, pro ně mělo nějaký hlubší smysl kromě materiálního užitku. Často se jim nepodaří skloubit hlubší smysl a finanční výnosnost. Naproti tomu mladé duše nejsou tak vybíravé a navíc jsou na materiální úspěch zaměřené, a to je důvodem, proč ho častěji dosáhnou. To ale neznamená, že stará duše nemůže být fenomenálně úspěšná. Staré duše, které dosáhnou značného materiálního úspěchu jsou většinou ty, kterým se podařilo skloubit přijatelnou filozofii a poptávku trhu, a potom výsledek “zabalit” a prodat tak, aby byl atraktivní pro dostatečnou část populace. Pokud by stará duše měla volit mezi materiálním úspěchem pocházejícím ze zneužívání jiných na straně jedné, a skromnějším žitím a prací, která s sebou nenese etické dilema na straně druhé, pak bude volit skromější žití. Mnohé staré duše se spokojí s nenáročnými pracemi, které jim zajistí živobytí, ale nevezmou jim čas, který chtějí věnovat věcem pro ně důležitějším.

Stará duše a zdraví

Staré duše se často zajímají o alternativní směry léčení, metafyzickou příčinu nemocí, apod. Často lépe chápou, že člověk sám, nikoliv jeho doktor je zodpovědný za jeho zdraví. Mohou se proto zajímat o zdravou výživu a jiné aspekty zdravého životního stylu. To neznamená, že tyto zásady nutně praktikují, ale spíš že uznávají svoji zodpovědnost.

Kolik je na Zemi starých duší?

Staré duše tvoří zhruba 11% populace. Je třeba podotknout, že se jedná o průměr. Jsou země a regiony, kde se tato čísla značně liší. A dále je třeba mít na paměti, že jde o channelovaný údaj a ne o vědeckou statistiku. Česká Republika je údajně jednou ze zemí s nejvyšším počtem starých duší (zároveň s Islandem, Holandskem a Švýcarskem). Všimněte si, že země s velkým počtem starých duší jsou nemilitantní.

Slavné staré duše

Jen pár příkladů za všechny:

Julie Andrews, David Attenborough, Marcus Aurelius, Johann Sebastian Bach, Brandon Bays, Ludwig Van Beethoven, Deepak Chopra, George Clooney, Leonardo Da Vinci, Judi Dench, Emily Dickinson, Dodi Al Fayed, Placido Domingo, Alexander Dumas, Harrison Ford, Morgan Freeman, George Gershwin, Gene Hackman, Joseph Haydn, Anthony Hopkins, Jehova, Ježíš Kristus, Scarlett Johannson, Tommy Lee Jones, Carl Jung, Dalai Lama, Abraham Lincoln, Jack London, Bill Murray, Ringo Starr, John Steinbeck, Igor Stravinsky, Eckhart Tolle, Osho, a mnoho dalších.